Milena a Petr Břicháčkovi

Manželé Milena a Petr Břicháčkovi bydlí v Hlupíně. Milena pracuje jako magistra v lékárně v Horažďovicích, Petr na Katastrálním úřadu ve Strakonicích jako informatik. Kromě domácího hospodářství se starají také o kostel v Záboří, kde Petr hraje na klávesy při mši. O květinách a úklidu mluvila především Milena, o varhanách Petr.

Jak jste se ke službě v kostele dostali?
Dlouhá léta v Záboří kostelničili manželé Nyčovi, kteří bydleli nedaleko kostela. Odemykali kostel, připravovali věci na mši, a když zde byl P. Gabriel Kofroň, zapisovali také mešní intence a žádosti o křty.
Manželé Nyčovi zestárli, už nemohli chodit odemykat kostel, ale klíče měli stále u sebe a přede mší se chodilo pro klíče k nim. Pak je předali sousedům, kteří ale do kostela nechodili. Pan Kadaně z Čečelovic pro ně vždy před mší zašel a zase je vracel. Po nějaké době jsme o klíče požádali, nějaký čas jsme se o ně střídali s panem Kadaněm a pak už zůstaly u nás.

Vaše služba není jenom odemykání a zamykání.
Kostel uklízela a o květinovou výzdobu se starala skupina žen ze Záboří. Ve čtvrtek bývala mše svatá a ženy již ve čtvrtek připravovaly květiny na neděli.  Postupně jich ubývalo, až zbyla jenom jedna a ta už pak také nemohla. Pak jsem tuto službu převzala (asi v roce 2005). Když už na mši nechodilo ani 5 věřících, P. Jiří Cihelna čtvrteční mši zrušil.
S úklidem pak ještě trochu pomáhaly ženy z Čečelovic a za P. Marcina jsme převzali i celý úklid. Kostel je veliký, uklízíme vždy společně, Petr vysává koberce, jednou za rok vytíráme. Hlavně zametáme, otvíráme a zavíráme kostel, pereme textilie. Pomáhá nám rodina Slanců z Mečichova, připravují všechny věci před mší, čtou čtení a přímluvy, syn Petr ministruje.

Máš ke květinám nějaký vztah?
Od mládí jsem pomáhala mamince zdobit kostel v Radobytcích. Když jsem se vdala do Hlupína, jezdili rodiče mého prvního manžela Josefa Komrsky vždy v sobotu na skútru do Zadních Zborovic připravit květinovou výzdobu. Později jsem to převzala po tchyni. Květiny pěstuji na naší zahrádce, přinášejí je také paní Skolková a Malá z Čečelovic. Když nejsou květiny ze zahrádek, tak je kupujeme, občas nám někdo na květiny přispěje.

Pomáhají vám také vaše děti?
Kluci začali ministrovat již v Zadních Zborovicích za P. Karla Vrby, pokračovali i v Záboří, kam jsme začali jezdit v roce 1991 po smrti tchyně. Manžel tam asi dva roky hrál na varhany, než v roce 1993 zemřel. Po něm začal od svých 10 let hrát syn Josef na klávesy, protože na varhany neuměl. Nejprve hrál dole a pak jsme se přestěhovali na kůr. Nyní jsou oba synové ženatí, bydlí v Sušici a ve Strakonicích, máme pět vnoučat.

Petře, jak ses dostal ke hře na varhany?
Otec byl varhaníkem v Předbořicích, kde jsme bydleli. Zemřel, když mu bylo 60 let, a pak k nám dojížděla varhanice. Bylo mi tehdy 25 let a vzal jsem si do hlavy, že budu taky hrát. Věděl jsem, že nemám talent, neabsolvoval jsem žádnou hudební školu, ale měl jsem mladické nadšení a vůli, a tak jsem se do toho pustil. Doma jsem cvičil na harmoniu, později na klávesách, něco jsem okoukal od táty, asi dva roky jsem se učil. Na velké svátky jsem raději zajistil některou varhanici z blízkého okolí. Také jsem hrál a zpíval se zpěvačkami při svatbách a pohřbech.
V roce 2000 jsem se přiženil do Hlupína a střídali jsme se ve hraní se synem Josefem ob neděli, pak Josef začal postupně vynechávat kvůli studiu, v roce 2007 se odstěhoval a hraní zůstalo jenom na mně. P. Cihelna mne nabádal k tomu, abych hrál a zpíval také žalmy.
Hraji na vlastní klávesy, které si vozím s sebou. Na varhany jsem zkusil zahrát jenom jednou, když jsem si doma zapomněl adaptér. Varhany byly ve špatném stavu, pištěly, bylo to hrozné. Naštěstí syn dojel pro adaptér a většinu mše jsem hrál zase na klávesy.
Když přišel P. Marcin, začal mše zpívat, ale my jsme na to nebyli zvyklí, museli jsme se všichni naučit zpívané mešní odpovědi.

Varhany jsou stále ve špatném stavu?
Snažili jsme se o jejich opravu, dokonce jsme jednou dojeli až na biskupství do Českých Budějovic. Za P. Cihelny se podařilo získat na opravu dotaci, příspěvky byly rozděleny do několika etap. Poslední přislíbená dotace ve výši 100.000 Kč měla být v roce 2016, ale vzhledem ke zhoršeným vztahům mezi Jihočeským krajem a diecézí jsme dotaci nedostali. Uspořádala se tedy na dokončení opravy sbírka, při které se vybralo ještě více, než byla přislíbená částka. Varhany jsou památkově chráněné, proto je museli opravovat specialisté.
Nyní jsou již opravené, zbývá je vrátit do varhanní skříně na kůru. První přislíbený termín v prosinci 2016 nevyšel, doufáme, že do letošní poutě na svátek sv. Petra a Pavla budou nainstalovány. Po instalaci plánujeme také varhanní koncert.

Máte nějaké přání do budoucna?
Milena: Byli bychom rádi, kdyby se jednou za rok sešlo více ochotných  farníků na velký úklid. Loni se nám to nepodařilo.
Petr: Kdyby se našel nějaký mladý varhaník, rád bych mu hraní předal. Bydlíme daleko, bylo by dobré, kdyby se o kostel staral někdo místní, ale ze Záboří vlastně nikdo do kostela nechodí.

Duben 2017                                                                              Rozhovor připravil František Jirsa

Příspěvek byl publikován v rubrice Rozhovory. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.