Svaté přijímání neboli eucharistie je svátost:
- skutečné přítomnosti Ježíše Krista v konsekrovaném chlebu a vínu,
- zopakování poslední večeře, kterou Ježíš požíval se svými učedníky (mše svatá).
Účast na mši je od začátku křesťanství chápána nejen jako možnost, ale jako povinnost o nedělích a stanovených svátcích. Přijímání Těla Páně dává tomu nejhlubší smysl, plnost. Je třeba zdůraznit, že se jedná o svátost opakovatelnou. Nikdo se nepřipravuje pouze na první přijímání, ale na to, aby pravidelně přijímal, což bylo příkazem Ježíše Krista. Pokud pak není překážka, aby se člověk zpovídal a přijímal, vynechání této svátosti je hřích, dokonce těžký, pokud to trvá dlouho (církevní přikázání říká o zpovědi a přijímání alespoň jednou v roce).
1/ První svaté přijímání dětí:
- k přijímání se mohou připravit pokřtěné děti, které dokážou chápat eucharistii podle víry (zpravidlai na prvním stupni základní školy),
- minimálně roční příprava je vedená zvlášť, mimo hodiny náboženství,
- děti se připravují zároveň ke zpovědi,
- nedílnou součástí je příprava v rodině, např. pravidelná účast na mši,
- po určité době se domluví termín prvního svatého přijímání s farářem,
- pravidlem je přijetí svátosti ve svém farním kostele, jinak je třeba požádat o souhlas.
2/ První svaté přijímání mládeže a dospělých
- k přijímání se může kdykoli přípravit každý katolík, který se v dětství nepřipravil,
- předpokladem je, že se zájemce pravidelně účastní bohoslužeb a nemá žádnou překážku ke zpovědi a přijímání (nejčastější překážka – ač ne jediná – je život v církevně neplatném manželství).
